neděle, února 22, 2009

Potichu

Už nějakou dobu si říkám, jak moc k životu potřebuji ticho. Ticho jako nejvyšší druh hudebního umění. Nesnáším přecpaná metra a tramvaje, ve kterých člověk neslyší sám sebe a miluju chvíle, kdy slyším bít své srdce a vím, že jsem živá. Možná i proto mám Vídeň radši víc než jiná města. Přijde mi tišší, méně uspěchaná a hluk je přeci často spojen právě se spěchem. Jsem vždy tak zklamaná, když nemohu najít místo, kde bych si v klidu mohla vypít kávu nebo hrnek dobrého čaje bez doprovodu hlasité hudby, většinou ještě ke všemu neposlouchatelné nejen kvůli své hlasitosti.
A tak když jsem zcela náhodně vzala do rukou knihu mladého a talentovaného Jaroslava Rudiše, hned jsem si jí zamilovala už pro její téma, ale hlavně pro postavu Vladimíra. Vladimír v knize Potichu je posedlý bojem s hlukem, v dopravních prostředcích ustřihává lidem sluchátka a v restauracích reprobedny. Stal se mým tichým hrdinou. Opravdovým hrdinou. A taky trochu bláznem.
Od té doby koukám všude, kam jdu po lidech a přemýšlím, jaké by to bylo zkusit nenápadně z kapsy vytáhnout nůžky a udělat jedno křehké a tichounké šmik. Jsem ale zbabělec. Na takovéhle činy nemám nervy. Ale možná až budu stará a nebudu už toho mít moc před sebou...
A nebojte, u Fjodora bude klid. Možná bude hrát hudba, ale klidná a tichá, probouzející myšlenky a ne je ubíjející. Fjodor bude oázou zbavenou nenáviděného a nebezpečného hluku a vy si společně se svými přáteli budete moci u sklenky dobrého vína tiše povídat o radostech i bolestech tohoto světa...

3 komentáře:

Petunie řekl(a)...

Julie, zrovna nedávno se kamarád zamyslel nad tichem a hlukem...tak skoro uvažuju, že mu pořídím knížku.:-) Je to opravdu tak dobré? On je trochu náročný:-)

Julinka řekl(a)...

E., záleží na tom, co od toho čekáš. Jako ukázka současné české literatury je to dobré. Jako ukázka toho, jak ta naše současnost vypadá, je to také dobré. Ale pokud vyhledáváš něco, co Ti i ukáže "cestu", jak z rozpadajících se vztahů dnešních lidí, zvláštně vedené komunikace mezi nimi, jak z konzumu k něčemu, co má smysl atd. atd., tak to dobré není. Končí to tam, kde končí i možnosti pouhého popisu skutečnosti. Náročnému čtenáři bych věnovala jinou knihu. Tím ale nechci říct, že ta kniha je špatná - je v ní spousta dobrých momentů, je v ní spousta dobrých postřehů o nás a naší době. Takže - jak už jsem psala na počátku - záleží na tom, co od toho očekáváš.
J.

Julinka řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.