V únorové Ádvojce publikoval svůj článek Ondřej Slačálek. Ačkoliv jeho myšlení a názory příliš neznám, v tomto článku jsem se téměř ztotožnila s tím, co píše. Moc často se mi to nestává, už proto že si mnohdy nedokážu na věc udělat názor, ale tentokrát jsem uvítala snahu uhodit světlo na jinou stranu mince v případu Jana Palacha a uvažování české společnosti. Mám pocit, že se O.Slačálkovi povedlo na malém prostoru onu událost vztáhnout na českou naturu a tam se s ním ztotožňuji snad úplně.
Totéž platí i u rozhovoru s Terezou Stöckelovou v posledním čísle Sedmé generace.
Mladá socioložka má dar poznávat důležité, hledat podstatu problémů. Stejně tak je mi sympatická její pevnost v názorech a v postojích, což by se mohlo stát dobrým vzorem současné generaci vysokoškoláků.
Oba rozhovory jsou k přečtení na internetu (nebo vám je mohu půjčit až budu zase v ČR, stačí napsat), takže pokud vám nevadí čtení poněkud nonkonformních myšlenek, mohu jen doporučit.
Středa, duben 22, 2009
Dvakrát souhlas
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
13 komentářů:
Ahoj Julco,
ten clanek o Palachovi mi uprimne prijde dost hrozny :) Doporucuji pro porovnani rozhovor s jednim z autoru velke historicke publikace o Palachovi, ktera krome historickych faktu prinasi i nejake soudobe i soucasne interpretace, mj. i od Tomase Halika, Vaclava Cilka a dalsich vyznamnych osobnosti.
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=626911
Tady jsou stranky te knihy:
http://janpalach.ff.cuni.cz/?p=5
A nejzajimavejsi, co jsem kdy mel moznost cist na toto tema, je pro mne Symbol a skutečnost od Ladislava Hejdanka. Nenasel jsem to bohuzel na internetu, ale pokud se k tomu dostanu, zkusim to oskenovat a poslu ti to.
Mej se hezky,
Caesh
Jak jsem napsala již v textu, já pouze vítám snahu uhodit světlo na jinou stranu mince. Tak jsem letošní výročí od smrti Jana Palacha mohla vnímat skrz něco málo tisku, který jsem v Rakousku měla, mě mile potěšilo, že se vůbec někdo nad tím činem zamýšlí jinak než jako nad hrdinským.
Četl jsi ten druhý rozhovor? To je článek, za který bych se postavila asi beze zbytku.
Zapomněla jsem sem připsat ještě něco důležitého - Caeshi, on se vůbec nesnaží o analýzu toho činu (ostatně, to by byl na tak malém prostoru nesmysl), ale spíš poukazuje na to, jak se k tomu česká společnost staví. A tam s ním souhlasím.
Caeshi, mohl by jsi specifikovat v čem KONKRÉTNĚ Ti ten článek přijde hrozný? Mně se vůbec nezdá hloupý. je pravda, že Ondřej rád provokuje a to nejen svými články, nicméně to samo o sobě není nic špatného, ba spíše naopak. A zvláště ve společnosti, která je dost zapouzdřená do sebe, což česká společnost určitě je.
Ahoj,
já samozřejmě nemám nic proti zdravému provokování. Ten článek, dle mého, míchá různé věci dohromady, aniž by je rozlišil.
Jednak se hned zezačátku opírá o Kanta, kterého tam vysekne bez souvislosti, vezme jeho slova jako dogma a vyvodí z nich, že se máme chovat jen přesně tak, aby naše činy byly přesně následováníhodné. Což je blbost, tak se prostě chovat nikdy nemůžeme, a ani Kant to tak snad nemyslel...
Ale to by byl spíš detail na okraj (byť je na tom založena argumentace proti Palachově činu). Dále bych řekl, že ten článek jde přesně v duchu doby a ne proti ní, jak se snaží vypadat. Palacha dnes totiž nikdo neuznává a neprožívá - jen několik málo elit, které to tlačí do novin a snaží se, aby si lidi uvědomili, že svým chováním jeho oběti zrovna dvakrát hodnotu nedodávají. Tudíž ji dnes bagatelizovat a říkat, že to byla jen nesmyslná sebevražda, atd., je prostě fakt mimo...
Já netvrdím, že Palachův čin byl nějak výrazně filosofický a následováníhodný. Ale rozhodně byl hrdinský - Palach nebyl blázen a věděl, co dělá.
Jak jsi přišel na to, že to ho dnes nikdo neuznává a neprožívá?
Ostatně, nevím, jak Štěpán, ale já si tedy rozhodně nemyslím, že by byl Jan Palach blázen a nevěděl, co dělá. Já jsem si jen na základě toho, co si slyším a čtu udělala názor, že to je s tou společností jinak než ty píšeš. Ostatně, stačí chvíli surfovat na netu nebo si přečíst komentáře pod článkem v el.podobě. Namátkou např. i komentáře na aktuálně.cz http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/forum.phtml?id=518720&op=text&showall=true.
Snažím se porozumět tomu, proč mu pamětníci i současná společnost vzdává čest, ale nerozumím tomu, proč se v tisku ani na obdobných forech (samozřejmě, není to nejlepší ani jediný zdroj, uvedla jsem ho jen namátkou) nad tím činem více nepřemýšlí.
Ten druhý článek jsem, přiznám se, vzhledem k tomu, že teď na poslední chvíli drtím bakalářku a několik semestrálních prací, nepřečetl pozorně až do konce. Nicméně mi taky přišel zajímavý. Já osobně bych asi nebyl tak přísný k Bursíkovi a Liškovi, protože je mi zcela jasné, že v dnešní politice není možné čehokoli dosáhnout bez kompromisů. Ať už se nám to líbí nebo ne. Je samozřejmě otázka, zda je pro nás pak přípustné v ní být... A to bude asi věčné dilema, protože na jednu stranu se jinak těžko změní k lepšímu, ale na druhou stranu prosadit se v ní znamená buď revoluci, a nebo občas zkousnout kompromis. Za to první bych se já osobně vzhledem k historickým zkušenostem, spíše nestavěl... Takže chápu výtky a zdají se mi být opodstatněné, ale měl bych zároveň asi více pochopení pro ty dva veskrze sympatické politiky.
Ano, to že se nad ním nepřemýšlí, je špatně a je to škoda. I ty příspěvky v diskusích (což opravdu není dobrý zdroj, protože většina lidí do žádných diskusí nepřispívá) příliš velkou mozkovou aktivitu nevykazují.
Ale zkuste se někoho zeptat na ulici (nebo třeba v kmeni, v oddíle) kdo to byl Jan Palach, co udělal, a proti čemu tím protestoval. Mladí lidé to ve většině případů vůbec nebudou vědět (jelikož dějepis končí tradičně druhou světovou) a ti co ho zažili, k němu chovají jen nostalgickou vzpomínku, nebo jej zavrhují jako blázna a prostého sebevraha. Problém je tedy v lidech a ne v Palachovi (na něhož máme zapomenout, jak tvrdí článek)
Bílá kniha, vyloučení kolegů ze strany, jak se mi zachce, dosazování naprosto nekompetentních lidí na důležitá místa (Kocáb), podporování náměstků kamkoliv náměstci potřebují...to je sympatické?? Podle mého je toto na pomezí totalitního chování
No a tak i já chápu ten Slačálkův článek. Podle mého ani tak neřeší Palacha, jako současnou spoelčnost a jak se na ten čin dívá (správně jsi to vystihnul v komentáři). A já se ztotožňuji právě s tímto.
To bychom se museli asi bavit konkrétněji.. takhle to zní sugestivně, ale působí to jen na emoce, nikoli na rozum. Já samozřejmě chápu, že vyloučení oponentů, apod. nepůsobí úplně "demokraticky". Taky se mi to zrovna dvakrát nelíbí. Ale dovedu si představit, že může být důvod takový krok učinit, pokud oponenti nerespektují dohodu, která ve straně exisutje (třeba stanovy). Já měl taky chuť nechat vyloučit jednoho kluka od nás ze střediska, který nedovedl pochopit, že si mezi sebou musíme říkat pravdu, protože jsme skauti a ti to tak zkrátka dělají.
Ale je to tenký led, asi nemá cenu o tom diskutovat takhle na fóru, ale raději někde u čaje osobně. Rozhodně se tomu nebráním, a rád si vyslechnu nějaké historky ze zákulisí SZ :)
Aby Ti pak po nich nebylo na ... jako mně. Tady nejde o emoce, ale o holý rozum.
Jen pár drobných poznámek pěkně od začátku:
Ondřej nepoužívá Kantův imperativ jako dogma, on poukazuje na to, že tohle je určitá etická norma typická pro západní společnost, kterou Kant pouze vyjádřil v asi nejpregnantnější možné formě, ale která není ničím jiným než známým zlatým pravidlem a jako takovou ji můžeme nalézt např. v Bibli.
On tím chtěl poukázat pouze ne rozpor mezi touto normou a glorifikací Palacha a to udělal podle mě dobře.
Rovněž tak nesouhlasím s tím, že článek jde v duchu doby. Jak jsi sám poukázal, tak většina společnosti je k Palachovi lhostejná, což ovšem znamená, že k němu nezaujímá žádný postoj, ani negativní, ani pozitivní, ani ambivalentní, prostě žádný. Větší část společnosti, zvláště (tzv.) inteligence pak Palacha hodnotí spíše kladně a míří-li článek svým způsobem proti tomuto převážně kladnému hodnocení Palacha, pak je výrazem dosti výrazné menšiny, která Palachův čin hodnotí výrazně kriticky (což ovšem neznamená absolutně negativně)
Co se týká SZ: kompromisy jsou samozřejmě nutné, o tom žádný spor, ale např. vylučování oponentů ze strany nebylo důsledkem žádného kompromisu; naopak - v tomto případě, kde by snaha o nalezení kompromisu byla více než potřebná - se kompromis nehledal.
Mimochodem: vyloučení členové SZ neudělali nic, čeho by se předtím nedopustili bursíkovci, když byl předsedou SZ Honza Beránek.
A co se týká porušová Stanov SZ, bylo by dobré nejdřív zkoumat svolání a průběh teplického sjezdu, kde byly myslím Stanovy SZ porušeny několikrát. Sám se trochu divím, že se to nedostalo až k soudu...
Přidat komentář