sobota, října 31, 2009

Po čem se mi stýská a na co se těším

Chtěla bych sdílet s vámi, kteří mi nejste na blízku. Budiž vám tedy vzkazem tento text.

Po čem se mi stýská
Stýská se mi po jaru. Malá konvička, zástěrka jak zahradník, kytkám rozumí jen tlukotem ve své hrudi, avšak květiny to květem ocení. Mateřídouška za sousedovým domem vůní těší k dalšímu okopávání záhradky a sbírání majoránky do polévky. Poznám první bylinku, vdám se a děti vychován, myslí si malá cácorka.
Stýská se mi po létě na Safíru. Sluníčko pálí, auau, do zad, jas hřmí do očí, srdce se točí kolem svého srdcestředu. Hlava také. Pocit jako doma. Takové klidnější a bezpečnější. Místo peřinky spacák a přesto lepší spaní. Chvíle moci darovat a být obdarována. Smát se na celé kolo. Však všichni říkali: ,,Sluníčko naše!". Jaká radost, panečku.
Stýská se mi dlouhém podzimu. Pamatuji si některé roky dlouhý krásný a barvami přesycený podzim bez štiplavé zimy. Moci si jen tak chodit městem, šourat botkama šššššustícím listím.
Stýská se mi po pohádkové zimě a dědečkovi. Jedny Vánoce dostala jsem plastový nábytek s klavírem, moje první křídlo. Pocit z rodiny, která své naděje vkládá do toho malého neposedného a zvědavého dítka. Samo si hraje a kreslí, ale v zádech tuší oporu.

Na co se těším
Těším se na zimu se Safíráky. Ach, skoro čtyři roky poté. Z té dredaté holky kus k ženě zase. Kabát nebo bundu? Bundu přeci. Dospělá skoro, ale válení ve sněhu si nenechám ujít. Brodit se sněhem, led nechat v ústech tát. Smát se, smát. A pak do nitra Šumavy nahlédnout. S Váchalem, Němci, kopci, mraky a kachlovými kamny. A k veřeči uvařím brambory na loupačku s máslem, možná trochou sýru a soli. Budeme přeci na jihu, ne?
Těším se na jaro. Naučím se poznávat další rostliny, do pytlíčků ručně ušitých je budu sbírat a lákat na ně hosty. Vyběhnu sama za město, ve vlasech rozsázím miliony květů, do ruky Skácel, do druhé šatečky, z kopce voláním stromům poběžím.
Těším se na léto. Každý nadcházející den bude čirým tajemstvím. Pšššt. Nevyzradit!
Těším se na podzim kolem tratí. Jedna noha sem, druhá tam. Půlkruhem jednou, áá druhou. Manžestráky proušoupané už od loňského roku, ale milované. Rádiovku na hlavě. Cesta životem bude ubíhat a já se na ní budu snažit dívat. Vždyť budu zas o rok starší a starší - ti už musí mít rozum a nadhled přeci.

3 komentáře:

JPP řekl(a)...

Jééé.... to je krása. Opravdovská.

Julinka řekl(a)...

S pokorou děkuji..J.

Julinka řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.