Träumerisch und nachdenklich in Wien

Za jemných tónů hudby Zbigniewa Preisnera koukám z okna na nepříliš pěkný výhled, venku ještě nezelené stromy, mokro. Ale já vím, že jaro, obzvlášť krásné v Schönbrunnu, přijde. Stejně jako jsem věděla, když jsem před několika měsíci odjížděla z milovaných Čech, že Vídeň se mi zaryje do srdce a na život tady nikdy nezapomenu. Tohle krásné město otevřelo svou velmi tichou a klidnou náruč a já si její objetí neskonale užívám. Možná mám díky tomu ještě více hlavu v oblacích, jsem ve vztahu k sobě ještě více nejistá, ale naučila jsem se s tím už žít a jsem šťastná. A tolik se toho změnilo, aby k tomu mohlo dojít - naše přestěhování, moje němčina, více pohybu, více času, více klidu, více nápadů a podnětů. A taky Štěpán. Už teď jsem neklidná z představy návratu do Čech natrvalo, co všechno mi bude chybět...klid, pomalé tempo města, potichounku promlouvající historie ze všech těch krásných domů a staveb, používání tak přesného jazyka, melange, rakouské pečivo a trouba na pečení... Je toho ještě tolik... Nechci se vrátit...