Po čem se mi stýská a na co se těším

Chtěla bych sdílet s vámi, kteří mi nejste na blízku. Budiž vám tedy vzkazem tento text.

Po čem se mi stýská
Stýská se mi po jaru. Malá konvička, zástěrka jak zahradník, kytkám rozumí jen tlukotem ve své hrudi, avšak květiny to květem ocení. Mateřídouška za sousedovým domem vůní těší k dalšímu okopávání záhradky a sbírání majoránky do polévky. Poznám první bylinku, vdám se a děti vychován, myslí si malá cácorka.
Stýská se mi po létě na Safíru. Sluníčko pálí, auau, do zad, jas hřmí do očí, srdce se točí kolem svého srdcestředu. Hlava také. Pocit jako doma. Takové klidnější a bezpečnější. Místo peřinky spacák a přesto lepší spaní. Chvíle moci darovat a být obdarována. Smát se na celé kolo. Však všichni říkali: ,,Sluníčko naše!". Jaká radost, panečku.
Stýská se mi dlouhém podzimu. Pamatuji si některé roky dlouhý krásný a barvami přesycený podzim bez štiplavé zimy. Moci si jen tak chodit městem, šourat botkama šššššustícím listím.
Stýská se mi po pohádkové zimě a dědečkovi. Jedny Vánoce dostala jsem plastový nábytek s klavírem, moje první křídlo. Pocit z rodiny, která své naděje vkládá do toho malého neposedného a zvědavého dítka. Samo si hraje a kreslí, ale v zádech tuší oporu.

Na co se těším
Těším se na zimu se Safíráky. Ach, skoro čtyři roky poté. Z té dredaté holky kus k ženě zase. Kabát nebo bundu? Bundu přeci. Dospělá skoro, ale válení ve sněhu si nenechám ujít. Brodit se sněhem, led nechat v ústech tát. Smát se, smát. A pak do nitra Šumavy nahlédnout. S Váchalem, Němci, kopci, mraky a kachlovými kamny. A k veřeči uvařím brambory na loupačku s máslem, možná trochou sýru a soli. Budeme přeci na jihu, ne?
Těším se na jaro. Naučím se poznávat další rostliny, do pytlíčků ručně ušitých je budu sbírat a lákat na ně hosty. Vyběhnu sama za město, ve vlasech rozsázím miliony květů, do ruky Skácel, do druhé šatečky, z kopce voláním stromům poběžím.
Těším se na léto. Každý nadcházející den bude čirým tajemstvím. Pšššt. Nevyzradit!
Těším se na podzim kolem tratí. Jedna noha sem, druhá tam. Půlkruhem jednou, áá druhou. Manžestráky proušoupané už od loňského roku, ale milované. Rádiovku na hlavě. Cesta životem bude ubíhat a já se na ní budu snažit dívat. Vždyť budu zas o rok starší a starší - ti už musí mít rozum a nadhled přeci.

Ztracená

V nesnázích bolestně ztracená
Mořem otázek si plavu
Co to pro nás, Jidáši, znamená?
Snad že tebe či sebe klamu?

(K. Jeremiášová)

Perspektivy

Perspektivy jsou elektronickým časopisem, jež se snaží navázat na to nejlepší z české kulturně-politické publicistiky.

,,V roce dvacátého výročí listopadové revoluce bude naší ambicí artikulovat témata sahající od umění a kultury přes společenskou reflexi, tradice české politiky a analýzy její současné podoby až k samotnému fenoménu identity české společnosti."

Pokud vás zajímá více, mrkněte na jejich web.

Za co lze vděčit Milanu Machovci

Setkání s Milanem Machovcem bylo pro mě vcelku docela náhodné. Objevila jsem ho v knihovně svého přítele, který o něm občas vyprávěl, pak krátce ještě na gymnáziu. K bližšímu setkání došlo ve Vídni, kde jsme si z jeho knih občas se Š. četli a následně minulý týden skrze nahrávky jeho přednášek z let 1990 až 2002. Mám za sebou pouze pár hodin, ale i tak bych ráda napsala, že setkání s ním je především setkáním s hlubokým lidstvím, s českou humanistickou tradicí a silným morálním člověkem, o kterém sám M.Machovec často psal či mluvil na přednáškách. Jeho zanícené vyprávění o Augustinovi, literátech jako byl Robert Musil, Franz Kafka, hudebnících jako Beethoven či Gustav Mahler, zajímavé postřehy z oblasti východního myšlení, ale i o tom, co by nám mělo býti nejblíže - tedy myšlení české, zvláště pak u osobností jako T.G.Masaryk atd. atd. by muselo podnítit zájem a vášeň snad i u hluchého či slepého. Je skoro až neuvěřitelné, kolik pokory, ale i odvahy, kolik moudrosti, ale i jemné ironie se může u jednoho člověka nalézt. A jistě mu lze vděčit i za to, že z filozofie dělal obor neelitářský, ale obor, který člověku může přiblížit víru, humanitu, umění a spoustu dalšího tak, aby to pro jeho život bylo užitečné, ale ne ve smyslu utilitárním ovšem, nýbrž tak, aby se z něj mohl stát člověk, který prožil život smysluplný.


Předpokládám, že toto bylo prvním krátkým textem, který jsem Milanu Machovci věnovala, protože bych se ráda k jeho myšlenkám ráda vracela prostřednictvím tohoto místa.

foto: Jiří Bednář

27. června 2009

Vstala jsem brzy s nepříliš dobrou náladou. Asi ke mě přichází odcházení. Naslouchám domu, ale je tichý, nic neříká a já jsem tak zmatená. Najednou bych potřebovala někoho, kdo by mi řekl, co si mám myslet. Přináší to ale vlastně úlevu. Myšlenky nepřichází, nic moc neřeším, jakoby tu zůstalo jen místo, jeho náruč a já. Takhle vypadá loučení s někým blízkým.

O dvě hodiny později

Sedím v Museu, piju nejspíš svou poslední melange a cítím dobu tak před osmdesáti, devadesáti lety. Na zahrádce je spousta früstückujících ranních hostů, ale tady uvnitř je jen jeden starší pán a čte noviny, jak je zvykem. Zvláštní pocit - cítím jako bych sem patřila, jako bych byla jejich stálým hostem, když na mě servírka už zdálky volá: Bitte schönn!

A právě kvůli té samozřejmosti odtud nechci.

Petrželová zálivka na salát

Velmi jednoduchou zálivku na salát uděláme asi během 5 až 10 minut. Stačí všechny ingredience rozmixovat v mixéru, ale je možné zálivku udělat i ručně. Hodí se asi na jakýkoliv salát z rajčat, papriky, okurky, salátu, fazolí, kukuřice,...

Ingredience:
1 zakysaná smetana
2 lžíce dýňového oleje (ale postačí i slunečnicový)
špetka pepře
špetka soli
špetka oregana
svazeček petržele

Okouzlující

Na jaře a v létě roku 2007 proběhla realizace projektu, jehož záměrem bylo zrekonstruovat půdní byt v Brně - střed, ve kterém měl dříve ateliér a interiér architekt a legenda českého designu Šmídek. Osobně doufám, že se jednou s mužem dopracujeme na nějaký podobně krásný byt :-).

Foto: archiweb.cz