Jonáš

Jonáš Král se narodil v Táboře dvěma úžasným lidem. Má sestru Doubravku. A kdo ho zná, ví že je to opravdový král. Král v házení šiškou, pápání jogurtu, mávání klacíkem, smání se na celé kolo, lezení po čtyřech i odvážné chůzi po dvou. Má jemné světlé vlasy, velká modrá kukadla, drobné prstíky a věčně špinavé kalhoty. Občas si hraje na horolezce, ovšem zatím s tatínkovou pomocí. Ráno brzy vstává a má rád teplý čaj. Vždy když se na něj usměju, začne se řehňat, a když na něj šibalsky mrknu, skoro prská. Když ho mamča nechá v čase oběda chvilku bez dozoru, papká kamínky jako by se nechumelilo. Je prostě roztomilý. Kdyby mi někdo před dvěma měsíci dal pohlídat svoje malé robátko, nejspíš bych svolila, ale úsměv by se na mé tváři asi neobjevil. Děti mi připadaly příliš uřvané, panovačné a zlé. Ale když s námi na tábor odjela Kalamita se svými dvěmi dětmi a já měla ranní hlídku, ona celá ospalá vstala a Jonáše nesla v náručí a já ho poprvé hlídala, začala jsem mít pocit, že to vlastně není tak špatné. S prvním úsměvem jsem pochopila, že je to nevinné hodné děcko a s první hrou jsem se bláznivě zamilovala:-). Teď jen koukám z okna a přemýšlím, kdy si udělám výlet a pozvu ho na naší první společnou zmrzlinu. Držte mi palce.