Suchá jehla

Báseň schizofrenního pacienta, o kterém píše Eva Syřišťová v knize Imaginární svět (1974), a ke které se v poslední době často vracím...

Suchá jehla

Sinavá pláň. Mrazivé jemné chvění. Bez konce bílý tón.
Obrysy krajiny sotva naznačeny. Nic než chvění.
Mlha jak voskové mrtvé snění promoklým prostorem plyne
chorobně bledá v žlutém potácení.
Hasnoucí mlha popelavá. Mléčná pláň mlhy nekonečná
na konec prostoru sahá a v prázdnotu zeje
jak gracilní ruka lidské beznaděje.
Deštivá krajina duše.
Mrazivé drobné chvění, rovina prázdná holá,
obrysy sotva naznačeny.
Uprostřed úzkost bezútěšná ční jak opuštěný strom,
jenž chladem samoty se chví.
Mlhy jsou steskem obtěžkané.
Nelze již věřit, že slunce z mlhy vstane.
Světlého bodu není.
Mrazivé drobné chvění, šedé potácení.
Rovina kolem popelavá jak mdlobou vyrežnalá tvář.
Pláň mlhy mléčná mlhou zardoušená neprodyšně lidské
beznaděje.
Má úzkost do prázdnoty zeje jako opuštěný strom.